Jiří Školník
malíř, výtvarník a ilustrátor
(27.5.1944 - 10.11.2015)
Nekompromisně a poctivě zvládnuté výtvarné řemeslo spolu s obrovským talentem a vzděláním v historii umění. To jsou pilíře, na kterých Jiří Školník stavěl svou celoživotní práci.
Střední uměleckoprůmyslovou školu absolvoval u prof. R. Pípala a prof. A. Vítka v roce 1963. Následovaly soukromé konzultace u Prof. F. Muziky na vysoké škole uměleckoprůmyslové.
Vlastní kariéru odstartoval ve svých 22 letech.
Mezi lety 1966 a 1975 působil jako malíř dekorací a grafik v Hudebním divadle Karlín, Divadle S.K.Neumanna a v Městských divadlech pražských, kde mimo jiné realizoval scénické návrhy F. Trösta, A. Weniga, Z. Seydla, M. Medka, L. Fáry a dalších.
Svou profesi grafika uplatnil především v letech 1976 - 1982 jako výtvarník časopisu 100+1 zahraničních zajímavostí a následně od roku 1982 do roku 1986 jako výtvarný redaktor nakladatelství Naše vojsko.
Od roku 1986 působil jako volný malíř, grafik a ilustrátor.
Spolupracoval v oblasti ilustrace a typografických úprav s významnými nakladatelstvími (Čs. Spisovatel, Odeon, Orbis aj.). Vytvořil mnoho ilustrací od knížek pro děti až po limitované vydání sbírky povídek Noc italského dramatika Luigiho Pirandella, dále také bezpočet ilustrací pro přední deníky, časopisy a řadu plakátů pro Ústřední půjčovnu filmů Praha a Galerii hlavního města Prahy.
Výstavní činnost zahájil v roce 1973 samostatnou výstavou v galerii v Jilské ulici v Praze. Od té doby byl zastoupen na četných samostatných i kolektivních výstavách. Účastnil se bienále ilustrací BIB v roce 1974, přehlídky čs. Užitého umění v galerii J. Frágnera a dalších.
Svými díly je zastoupen ve sbírkách Uměleckoprůmyslového muzea v Praze a u soukromých sběratelů.
Témata jeho prací jsou ovlivněna prostředím divadla a navozují dotazy na skryté významy složitých životních situací. Jeho obrazy ukazují, jak aktivně přistupoval k výstavbě kompozice i tvaru, s důrazem na funkční využití barvy. Z jeho děl vystupuje často kouzlo tváří a příběhů minulosti, jejichž účastníkem se sice nemohl stát, ale které cítil a obdivoval.
Za svého života dosáhl velkého uznání v odborných kruzích.
Na druhou stranu mu jeho skromná a uzavřená povaha spolu s nelehkou dobou nedovolila prezentovat svou činnost široké veřejnosti tak, jak by si zasloužila.
Od roku 2000 do roku 2006 předával své celoživotní zkušenosti studentům užité grafiky a designu na střední škole reklamní tvorby Michael.